1.Počátek

28. dubna 2012 v 11:40 | Karla de E-mentalist |  Prokletí luny
Vězení bylo temné místo, rozlehlá chodba ohraničená mřížovími stěnami. Christopher se zastavil a prohlížel si ostatní vězně. Vyděl mnoho rváčů, známých vrahounů a obyčejných zlodějů, ale co ho překvapilo nejvíc, díval se také na mnoho zubožených žen a podvyživených dětí. Uvažoval, za co tady může být uvězněna sotva dvacetiletá těhotná žena nebo sedmiletá černovlasá dívenka. Ze svých myšlenek ho vytáhl až voják, který ho ostře rýpnul halapartnou do zad a naznačil mu, ať pokračuje. Když chodbu přešli, dál pokračovali po dlouhém schodišti kamsi dolů, na konec ale jeden z mužů zepředu narazil do kamenných dveří. Všude kolem byla naprostá tma jen odněkud ze shora ještě slabě svítily louče. Muž tedy vyndal klíče a zkoušel klíček po klíčku dveře odmykat, byl to postarší muž z prořídlým šedobílým plnovousem. Ten druhý se otočil na vězně, byl mnohem mladší a obličeji dominoval velký nos.
Christopher mu pohled vytrvale oplácel, to se ovšem vojákovy nelíbilo, plivl mu do obličeje.
"Nečum!" vyštěkl.
"Mlč Gregu."doporučil mu stařík."Tento pán nás vysvobodil z rukou toho tyrana a ty se mu takhle odvděčíš? Měl by ses stydět."
Kolega se otočil na něj: " Dávej si pozor na jazyk otče, dobře výš, jak takovýhle řeči generál trestá."
" Tyto časy skončily synku král je mrtev, a Rovenii čekají velké změny."
" Bože, jak jsi naivní."
Otec jen zakroutil hlavou a podíval se na Christophera: "Omlouvám se příteli, za sebe i za syna."
Odevřel dveře, zajatec se jen usmál stiskl mu rameno a zamířil ke dveřím. Vešel dovnitř a zarazil se, předním stála útlá drobná dívka se značně vyděšeným výrazem,vypadala že se každou chvíli zhroutí, byla samá modřina a pohmožděnina. Christopher odhadl že jí může být tak čtrnáct nebo patnáct i když byla pořádně vyhublá a drobné postavy. Chudinka, pomyslel si, měla na sobě pouze pánskou dlouhou roztrhanou košili z nějaké pytloviny, či jiného hrubého matriálu. V místnosti byla pořádná zima a ona byla na boso. Christopher absolutně nevěděl co má dělat, napadlo ho zavolat pomoc, jenže oba vojáci byli dávno pryč. Věděl že musí něco vymyslet, ta dívenka mohla každou chvíli prochladnout. To by za těchto podmínek nebylo vůbec dobré, tušil že pokud tu ta dívenka má z nějakého důvodu být, tak jí nikdo nebude ochoten pomoci a bez lékaře může i lehké podchlazení znamenat smrt, tím spíš v takové zimě. Rozhlédl se po místnosti. Měla tvar rovnoramenného trojúhelníku, osu nahrazovala mřížová stěna a v obou takto rozdělených místností bylo jedno slaměné lůžko i kovový hořící svícen. V části, kterou si on prohlížel se nacházely dveře ven. Dalším zdrojem světla, kromě bledého plamene svícnů bylo velké mřížové okno v druhé části, ze kterého proudil studený vítr. Dostal nápad, kdyby nějak zamezil přístupu vichru bylo by tam o něco tepleji, ale čím? Prohledal zhotovené lůžko, nebylo jen ze slámy základ mělo dřevený. Nalámaná prkna by mohla v tomto směru pomocí, a však čím je svázat dohromady. Lůžko ohledávat tedy nepřestal, napadlo ho, zda není uvnitř úložný prostor. Chtěl najít nějaké přikrývky, nejen že by kusy látky mohl použít jako provazy na svázání prken, ale přikryl by jimi i promrzlé děvče. Pak ale našel něco mnohem lepšího, dřevěné víko, které krylo právě onen úložný prostor, který hledal. Bylo dost velké, nato aby zakrylo celé okno. Zaplesal a rychle jím okno zatarasil, dřevo sice úplně nepřiléhalo ke stěně, ale alespoň částečně zamezilo proudění ledového vzduchu. Potom se podíval, co všechno se nachází v úložném prostoru znovu se zaradoval, když našel čtyři deky. Ohlédl se na dívku, ta si mezi tím sedla na zem, přesto z něj však nespustila oči. Vypadala zmateně a vyděšeně zároveň. Pokusil se jí podat jednu z dek ona se, ale odtáhla. Nemněl jí to za zlé. Podle toho jak vypadala, poznal, že jí někdo krutě a navíc pravidelně mlátil. Bylo pochopitelné, že měla z lidí strach. Usmál se na ní a ujistil jí že jí neublíží, nakonec to zřejmě zabralo, protože si od něj deku vzala. Christophera to potěšilo a pustil se zase do práce, ještě se musel postarat o oheň. Vyndal rám základu z postele a rozlámal ho na co nejmenší třísky a srovnal je na hromádku, vedle toho pak navršil ještě hromadu ze slámy. Nebyl zvyklý pracovat, proto se u toho taky pořádně zadýchal, ale nakonec to zvládl. Teď už zbývalo jen jedno, a to výstavba ohniště. Prohlížel si podlahu, byla pokryta kamennými deskami. To mu trochu ztížilo práci, musel najít místo kde je dlažba uvolněná. Nakonec asi po čtvrt hodině to místo našel a z vydatnou tíhou se pokusil jeden s těch kamenů odvalit dlouho mu to trvalo ale pak si s tím poradil a začal hrabat. Dívka se z nenadání zvedla a přistoupila k němu. Z novu jí obdařil jedním ze svých okouzlujících úsměvů a tím zjevně prolomil poslední ledy a děvče začalo hrabat také. Následně provedl poslední úpravy- zbylou hlínu využil jako ohraničení a díru ještě vyšlapal nohama. Nahromadil pár kousků dřeva a mezi ně nacpal suchou slámu. Dále vzal trochu slámy a zapálil jej o plamen svíčky opatrně s ním doběhl až k ohništi a vhodil jej do navršené hromádky. Za okamžik už jim před očima vesele plápolal malý ohýnek. Christopher na zem položil dvě deky, na jednu si sedl a do druhé se zabalil dívenka chvíli přemýšlela a pak udělal to samé. Nyní mněli oba čas jeden druhého si pořádně prohlédnout.Dívenka v něm ho vnímala jako něco ani sama úplně nepochopila. Byl na ní tak milý a ona nevěděla proč, neznala lásku, zvláště ze strany muže ne. Muži pro ní vždy znamenaly pouze velké nebezpečí. Myslela si, že muži umějí jen ničit, teď ale poznala jeho. Byl úplně jiný než všichni ostatní, usmíval se a navíc se z ní neměl hrůzu, a to byla věc, kterou si neuměla vysvětlit.Christopher se cítil podobně, připadala mu tak nevinná a bezbranná. Z nějakého nevysvě litelného důvodu cítil, že se o ní musí postarat. Vůbec nerozuměl tomu, z jakého důvodu tu je. Když jí pozoroval všiml si šrámů na tváři, jizev po celém těle a také nezdravě tmavě fialových nohou. Zul si boty a podal jí je, nesměle je přijala. Vyděl bolest kterou jí působí jen nazouvání bot, a to mu rvalo srdce. Cítil vztek na všechny, co takovéhle věci dopustili.
"Mohu ti od té bolesti pomoci."
Podívala se na něj tázavým pohledem.
"Postav se a dýchej."Podepřel jí a dovedl k tomu druhému lůžku.
"Sedni si."
Podřepl si před ní a vzal si její zmrzlou ručku do dlaní.
"Víš, že každý tvůj nádech je spojení mezi tvou vědomou a nevědomou myslí?
Tak jedna kontroluje druhou.
Dýchej.
Dýchej a relaxuj.
Dovnitř.
A ven. To je ono.
Nádech. Uvolni se.
Nádech a výdech. Uvolnit se.
Nádech a výdech.
Nádech a výdech.
Uvolni své tělo.
Nádech a výdech.
Uvolni své tělo.
Tak je to správně. To je ono.
Tvoje mysl je v uvolněném stavu.
Nic s tím neuděláš,
takže hezky nádech……
a výdech.
Nech všechno odeznít….
Všechno nech spadnout na podlahu.
Pozoruješ sama sebe….
Na teplém, bezpečném místě.
Nádech a výdech.
Létáš a s každým máchnutím rukou tvá bolest opadá.
Odlétáš pryč a bolest mizí.
Nyní spi."Okamžitě ulehla a spala. Zajatec se jen usmál a lehl si k ohni.
V noci ho probudila příšerná zima. Znovu zapálil oheň a zkontroloval dívku.
Tvrdě spala, ale zuby jí skřípaly zimou. Christopher si v duchu vynadal, že jí nepřikryl a hned to napravil, zahalil jí hned do dvou dek.Když byl se svým úsilím spokojen, sedl si zpátky na své místo. Dlouho pozoroval plápolavý plamen, rozhodl se že už spád nebude. Jenže za necelou hodinu usnul znova.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 28. dubna 2012 v 21:14 | Reagovat

vau, je to nádherné :D Naozaj skvele napísané :D Zaujímavý dej :D

2 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | 29. dubna 2012 v 6:37 | Reagovat

Děkukuji ti ... Jsem ráda že se to líbí.

3 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 13:32 | Reagovat

ahoj, ja som ten dess nerobila, objednala som si ho :D
na http://dincie.blog.cz/
Ale môžeš sa spýtať priamo Dincie :D

4 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | 29. dubna 2012 v 16:49 | Reagovat

Díky za informaci...... :-D

5 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 1. května 2012 v 20:01 | Reagovat

[4]: nie je začo :D

6 Älcine Älcine | 14. května 2012 v 20:58 | Reagovat

D :-D O:-)K:-D N:-)A:-DL:-)É O_O  O_O  O_O  O_O  O_O

7 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 17. května 2012 v 20:23 | Reagovat

Sákra to je tak dobrý, až mi z toho leze mráz po zádech!

8 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 18. května 2012 v 4:58 | Reagovat

Díky...!

9 Kate Kate | Web | 8. srpna 2012 v 21:45 | Reagovat

super, jsem zvědavá, co je zač :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama