3.Spojení

5. května 2012 v 15:20 | Karla de E-mentalist |  Prokletí luny
Christopher se probudil s obličejem stále přitisknutým na dívčiných vlasech, v noci se mu do nich dokonce zamotaly i prsty takže se skoro nemohl ani pohnout. Škvírou mezi okem a dřevěnou deskou do místnosti pronikaly sluneční paprsky a spadaly na jeho zarmoucenou tvář. Najednou se ozval jeho žaludek, nejedl už dva dny a nyní mu ukrutně kručelo v břiše. Tato zoufalá píseň zřejmě probudila i spící dívenku. Pohla hlavou a pomalu se snažila odtáhnout od jeho teplého těla, když ovšem zjistila jaká je situace zase se k němu přivinula a počkala, až vymotá své ruce z její zacuchané hřívy. Po asi pěti minutách se mu to povedlo, chytil jí za ramena a pomalu jí od sebe odsunul. Díval se jí do očí a ona cítila, jak jí hledí až hluboko do duše. Nořila se hluboko do těch jeho, čím déle, tím bylo těžší se od nich odtrhnout. Potom se ale ozvalo jakési šustění. Dívka se ohlédla, z hromady slámy vyběhl potkan. Pokusila se vstát, ale celé tělo měla jako z želé, nemohla se skoro pohnout a Christopher na tom by stejně. Pomalu protahovaly nohy i ruce a nakonec malátně vstaly s postele. Hlodavec mezitím někam zmizel.Děvče začalo vydávat jakési podivné pisklavé zvuky a kleklo si na zem. Christopher nechápavě sledoval jak se to malé stvoření znovu objevilo a přiběhlo až k ní. Vzala ho opatrně do dlaně a dala si ho na rameno.
Zvíře bylo na svůj druh celkem malé, zřejmě tři týdny staré. Mělo černou hlavu a pruh od zátylku až k dlouhém šupinatému ocasu byl také černý, zbytek těla byl bílý. Lísalo se k dítěti a slastně přivíralo svá lesklá černá očka.
/Je to moje přítelkyně víte?/ promluvila slabím dětským hlasem. Christophera z toho rozbolela hlava, její hlas mu zněl v hlavě pořád dokola, dokonce ani neviděl že by otevřela ústa.
"Jak….jak jsi to udělala?"
Pouze pokrčila rameny,
/nevím/ ozvalo se mu v hlavě znova. Náhle se mu zamotala hlava, musel se posadit. Dívka ho dovedla k posteli.
/Promiňte/
"V pořádku, jen prosím na chvíli mlč."
O pár kroků ucouvla, z očí se jí začaly linout slzy.
"Omlouvám se, byl jsem příliš hrubý, vše je v pořádku…"
/Nechtěla jsem vám ublížit./přišel další nával slabosti.
"Já vím, jen si mě trochu překvapila. Takhle dokážeš mluvit s každým člověkem?"
/Ano i ze zvířaty/
"Opravdu? A oni ti odpovídají?"
/Ano, s nimi je to mnohem jednoduší, jen jim pošlu nějaký pocit, a ni vědí co tím myslím../
"Fascinující! Nevíš o něčem k jídlu, mám hlad.."
/Ano já taky můžeme se po něčem podívat,/
Odevřely úložný prostor druhého lůžka a našli: starý plesnivý sýr a tvrdý chléb, sýr dostal hlodavec a opět zmizel.
Posnídaly v tichosti, potom jí zkontroloval a znovu obvázal rány na nohou.
Hodiny si povídaly o dívčiných schopnostech, Christopher také poukázal na to, že budou muset dřevem a slámou šetřit, protože jim pomalu zásoby začínaly docházet.
/Pane Droversone./ zeptala se zase jednou dívka.
"Ano děvče?"
/Mluvil jste o místě, kde je klid, teplo a bezpečí, existuje něco takového?/
Vzdych si a začal žmoulat kus látky, která zbyla z dívčiných obvazů.
"Takových míst je vskutku po málu, ale i v našem temném světě se jich dá pár najít. Je to ovšem velmi těžké, mnoho lidí tráví tímto hledáním celý život. A mnohdy na měj narazí pouhou náhodou. Někdy si dokonce ani neuvědomí, že takové místo našel. Jsou i lidé které jej najdou a bez váhání ho zničí a využijí ve svůj prospěch."
/Proč?/
"Nemám ponětí,…"
/Znáte nějaké takové místo?/
"Ano znám, chodil jsem k němu už jako malí kluk."usmál se a udělal na hedvábném cáru uzel.
/Tak to jste asi dítě štěstěny./
Jeho rysy ztvrdly a úsměv i zasněný výraz pominul.
"Nejspíš.." zašeptal trpce. Děvče netušilo co vedlo k tak prudké reakci a trochu ho to vyděsilo.
/Popište mi to místo prosím./Oči se mu přivřely, jak se snažil vybavit si i ty nejmenší detaily. " Je to už hodně dávno co jsem tam byl naposledy, ale přesto se vidím na břehu toho velkého rybníka jako bych tam byl včera."
/Rybník, … co je to rybník?/
Ehm… no zkrátka které,...no stvořil ho člověk a je tam spousta vody a taky…"
/Anna mi vyprávěla o moři a oceánu./
"Anna?"
/Anna,… ta cizinka ze včerejšího večera./
"Jmenuje se Anna? Teda..ehm…chci říct, je to Epiřanka, čekal bych exotičtější jméno."
/Celé její jméno je Annalanata, nebo tak nějak, ale to teď není podstatné. Souvisí nějak rybník s oceánem?/
"Ano i ne, oceán je mnohem větší a navíc voda v něm je slaná. V rybníce žijí ryby stejně jako v oceáně jen se značně liší. Můžeš tam zahlédnout čvachtající se kachnu a..." /Kachnu?!? To je legrační slovo slovo: kachnu. Co je to kachnu?/
Christopher se musel zasmát.
"Ne, co jeto kachnu, ale co je to kachna, dítě."
/No tak co to tedy je?!/
"Kachna je pták, vypadá jako přerostlý holub z placatým zobákem. Samičky jsou takové…obyčejné, jejich peří je jen hnědé , ale samečci, ti jsou nádherní. Jejich hlavy září zelenou barvou a na sluníčku se od nich nádherně odráží světlo.
/Proč?/
"Copak?"
/Proč jsou samečci hezčí než samičky?/
"Aby, když samičce a vajíčkům hrozí nějaké nebezpečí, mohl sameček svým zbarvením odlákat predátora."
/To je tak,…romantické./
"To tedy je."
"Chtěla bych jednou vidět kachnu jak pije vodu a běhá po břehu rybníka."
"Kachny umějí plavat voda je nadnáší, a ony plují po hladině."
/Opravdu?!/
"Jistě, a nejsou samy, nejkrásnější vodní pták je bez pochyby labuť. Je mnohem větší než kachna, má dlouhý štíhlý krk a sněhově bílé peří. Obrovská křídla ladně složená k tělu, brázdí vodu svýma blanitýma nohama."
/Labuť…/
Chvíli bylo ticho, seděli oba na posteli a každý si představoval labuť. Dívka tak, jak si myslela že vypadá a Christopher tak, jak jí znal ze svého dětství.
Pak se ale zeptal: "Kdy zase přijde ta tvá Anna?"
/Zítra- teď již bude chodit každý druhý den./
To Christophera uspokojilo, měl spoustu otázek, které jí chtěl zodpovědět.
"A donese nám ta tvá Anna…"
"Není to moje Anna, je to naše Anna."
To oslovení "naše" se mu moc líbilo, i když netušil proč.
"Dobrá, tak naše Anna nějaké jídlo."
"Jsem si jistá že ano."
"V tom případě nejspíš můžeme jít spát, už je určitě dost hodin."
Dívka souhlasila přinesla si deku a ulehla do postele. Christopher jí popřál dobrou noc a už se taky chystal jít spát, ale dítě na něj naléhalo, ať si lehne k němu. Christopher s tím problém nemněl položil se za ní ke stěně a objal její promrzlé tělo jednou rukou. Vzala jeho velkou dlaň do těch svých a za malou chvíli už oba spokojeně oddechovali.
Pak ale znova uslyšel její hlas: /Pane Droversone./
"Ach, co tě trápí?"
/Jen chci říct… no zkrátka říkejte mi Samantho./
"Takže Samantha? Dobře, ale v tom případě, já jsem Christopher."Dívka se pro sebe pousmála.
/Dohodnuto/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 5. května 2012 v 18:52 | Reagovat

Je to úžasné, meno Samantha sa mi veľmi páči :D Krásne si to napísala :-) A skvelý dar má Samantha :D

2 Charlie Charlie | 5. května 2012 v 19:00 | Reagovat

Děkuji... :-D  8-O

3 Mei-riefel Mei-riefel | 5. května 2012 v 22:33 | Reagovat

Nádherný, moc se mi to líbí. A je to i vtipný :-)  :-)  ;-)  :-D

4 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | 6. května 2012 v 15:12 | Reagovat

Díky holky.. Mei... to jsem ráda že jsi se tu taky ukázala :DDD

5 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 4. června 2012 v 17:16 | Reagovat

Páni! Ty píšeš fakt nádherně! A tvá povídka je moc zajímavá už teď ji mám moc ráda.

6 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 5. června 2012 v 5:59 | Reagovat

To mě velice těší :-D

7 SillencioVaguss SillencioVaguss | 28. července 2012 v 10:03 | Reagovat

Výborné Moc se mi líbí jméno Annalanata Nádhera...

8 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 28. července 2012 v 10:40 | Reagovat

Tanks :-)

9 Kate Kate | Web | 8. srpna 2012 v 22:03 | Reagovat

Samantha, to jméno taky občas používám. Jinak, chudák holka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama