10. Bouře

3. června 2012 v 20:21 | Karla de E-mentalist |  Prokletí luny


Guardian byl zmatený, za každou cenu tu s ní chtěl zůstat, ale věděl, že nemůže.

Došlo by jim to, došlo by jim, že mi na ní záleží.

A to je špatně?

Ano!
 
Možná už jim to dávno došlo, nemyslíš? Musím tu s ní zůstat…
 
Půjdu s nimi, jsem nejlepší bojovník.
 
Ne!

Ale ano.

Ne!!

Ano…

"DOST!!!" zakřičel.

Všichni na něj koukali, jak na blázna, značně mu to lezlo na nervy.
Christopher ale ne, zřejmě už si na jeho monology zvykl,
a nebo mu zase četl myšlenky.

"Tak jak ses rozhodl?"zeptal se, čímž ho utvrdil druhé možnosti.
Dopálilo ho to. Zase se mi hrabal v hlavě! Christopher měl zvláštní
schopnosti dobře odhadnout lidi, už v dětství se o něm mluvilo,
jako o zázračném chlapci, nikdo netušil, že to co předvádí,
není magie, ale pouze výborné znalosti lidského mozku.
Šidil lidi a vydělával si tím dost peněz. Věci se však změnily a stal se z
něj Spasitel.

Guardian se zhluboka nadechl a s klidem v duši řekl.

"Zůstanu."

"Já taky!"vyhrkla Anna, ukládající dívku k blízkému stromu.

"Tebe budeme potřebovat." Zamítl hned Christopher.

" Kdo tě jmenoval vůdcem, pokud vím, vede tu někdo jiný,
nenechám jí tu s cizím chlapíkem.
Budu to pro ni. Vždycky! " nedala se.

"Znám ho, on to dokáže."povzdychla si a podívala se mu do očí.

"Dáš za něj ruku do ohně?"

"Ano, to dám." Nyní pohlédla na Guardiana.

Držel se jejího pohledu a ani na okamžik nezaváhal.
To jí zřejmě zaujalo natolik, že pravila:

"Pak mu věřím i já." Potom odešla ke svému myšákovi.

Christopher jí ale chytil za ramena a zašeptal:

"Vážím si toho." S podmračenou tváří přikývla,
vytrhla se mu a vyhoupla se koni na hřbet.
Potom stejně jako ostatní vyjela do bitvy.


Oliwer byl daleko za ostatními, Varyo, kterému se ani trochu nelíbilo,
že mu na hřbetě nesedí jeho pán, náhle vykopl zadní nohy
a mladý pekař mu přelítl přes hlavu. Celí rudý steky vstal a ukázal
na koně prstem.

" Tak to si přehnal chlapečku, nevim, co proti mně s tim
tvym bratříčkem máte, ale nebudete mě furt shazovat na zem."

Hřebec se vzepjal, tak že se chlapec, jak uskakoval zase dostal do

lehu, výhružně zapřel nohy do země, sklonil k němu hlavu, až mu
vlnitá hříva spadala do křišťálově modrých očí a výhružně zařehtal.

"Já se tě nebojim ty jedna upachtěná kobylo!" Hřebec se už chystal
kousnout ho do stehna, pak se ale nad Oliwerem objevil stín. Vzhlédl a
kupodivu i vraník se zarazil. Nad Oliwerem stála ryzavá klisna, na jejímž hřbetě
seděl Christopher a pobaveně se chechtal.

Varyo na něj zaútočil, ale klisna mu hlavou narazila do svalnatého těla
a výhružně zařehtala. Kůň se stáhl a spořádaně svěsil hlavu. Oliwer jen žasnul.

"Jediné co dokáže muže posadit na zadek je žena." Zašvitořil Christopher a
poplácal Angelu. Hřebec naštvaně zafrkal.

"Co kdybychom se prohodili, kolego?"nadhodil zvesela.

" To zní jako skvělý nápad."Zajíkal mladík zadýchaně.

Za malou chvíli už spořádaně doháněli ostatní a vyjížděli z lesa,
kde na ně skupinka čekala. Sesedli s koní, nyní se museli plížit jako
smečka vlků, ve vysoké trávě zdejších luk to ale nebyl problém.
Koně poslali zpátky do lesa a potichu vyhlíželi blížící se karavanu.

Samantha začala pomalu otevírat oči, když ale zjistila, že jí velice pálí,
zase je zavřela. V hlavě jí třeštilo, něco jí hlasitě, ale pravidelně bušilo do uší.
V tom rytmu poznala tlukot srdce. Tak klidný a ničím nerušený.
Uvědomila si, že leží, hlavou opřená opřena o lidskou hruď.
Dívka se snažila rozpomenout, proč tomu tak je, ale protože stále měla bolesti,
šlo to ztěžka. Jediné co si pamatovala, byli ty křišťálové oči. Nakonec se jí ale
vybavila i vlna bolesti, vzpomínala si. Na všechno, ale stále nevěděla s,
kým a jak dlouho tu leží. Pak se ale hruď vzedmula.

"Jak se cítíš?"

U všech Guardů je to Guardian.

"Bolí tě něco?" zeptal se znovu.

/Pálí mne oči, nemohu je odevřít./

"Mám v brašně lék, dojdu pro něj."

S jeho pomocí se posadila, on došel pro brašnu. Vyndal z ní lék,
potom Samanthu položil na zem a pomocí tašky jí podepřel hlavu.

"Bude to nepříjemné, musím ti ten roztok kápnout přímo do očí."

/Myslím, že jsem zažila i horší věci. /

Zatnula zuby a on jí pomalu odevřel jedno oko, kápl roztok, a pak i druhé.
Z počátku to skutečně nebylo nic příjemného, trochu to štípalo,
ale pak to zastudilo a zalil jí příjemný pocit uzdravení. Otevřela oči tak rychle
že sebou mladík sklánějící se nad ní trhl.

"V pořádku?"

/Naprostém…/

Dvěma prsty se dotkl jejího spánku. Kůže na tom místě zavibrovala.

"Za tohle se omlouvám."

Jemně se dotkla hřbetu jeho ruky a stáhla jí dolu, špičky prstů byly
karmínově zbarvené. Chytla ruku o trochu pevněji a on jí pomohl vstát.

/Co se to semnou stlalo, jak dlouho jsem spala? /

"S Droversonem jsme se shodli, že pro tebe bude lepší ty bolesti zaspat,
omlouvám se, ale musel jsem tě omráčit. Spala si zhruba hodinu,
moc mě to mrzí, jinak to nešlo." Byla z něho nervózní, byl až moc blízko,
do tváří se jí dralo horko, nikdy nic takového necítila, od doby co se s
Christopherem setkala, se změnil celý její život. Změnila se i ona?

Na tvář mu dopadla kapka deště a náhlí studený vítr jim rozcuchal vlasy. Dívka se otřásla,
on si toho nejspíš všimnul a hodil přes ni svůj plášť a kápi jí přehodil přes hlavu.

/Ne, budeš ho potřebovat, já ho ne…/

Přiložil jí ukazováček na ústa, vděčně se usmála. Strhla se hotová průtrž mračen.
Vzhlédl, déšť se rozrážel o jeho dokonalou tvář a za malou chvíli se mu, obvykle
rozcuchané vlasy přilepily k obličeji. Nemohla se na něj vynadívat, najednou se
nebe za ním rozsvítilo a hned potom se ozvalo děsivé zahřmění. Dívka se polekala,
couvla a narazila do stromu. Následoval jí a opřel se vedle ní, vytřeštěnýma očima
těkala po nebi. Naklonil se k ní a zašeptal.

"Děsí tě?"

Když ucítila jeho horký dech na kůži, znovu se otřásla. Milovala bouři,
bylo to počasí, které se k ní hodilo nejvíc, ale dnes byl úplněk a bouře
znamenala potíže. To mu ale vysvětlovat nechtěla, proto byla vděčná,
když se mezi stromy objevila dívka s dětmi. Ukázala na ně. Rychle se schovaly
k nim pod strom, kam se dešti dostávalo špatně.

"Musíme odsud pryč!"snažila se bušení kapek překřičet žena.

"Sarah, já chci maminku." Volal na ni chlapec a tahal jí za sukni. Vzala ho do
náručí stejně, tak Guardian jeho sestru , Samanthu za ruku a pospíchaly z lesa ven.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mei-riefel mei-riefel | 3. června 2012 v 20:35 | Reagovat

super, naprosto super !!! :)) už se moc moc těším na další,
nejlepší: "Já se tě nebojim ty jedna upachtěná kobylo!" Oliwere, Oliwere ... :D chudák kůň

"Jediné co dokáže muže posadit na zadek je žena."

Hej Gurďo hej Gurďo tralalalalalal lááááááá ááááááá ! :DDD

2 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | 3. června 2012 v 20:45 | Reagovat

Mei, tvoje komentáře zase vždycky posadí na zadek mě... :D

3 Dixie- Niki Dixie- Niki | E-mail | 5. června 2012 v 20:18 | Reagovat

To je proste boží, musejí bejt spolu. Musíš to Tak udělat :-D :-)

4 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 6. června 2012 v 5:57 | Reagovat

Budu se snažit... :-D

5 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 6. června 2012 v 17:32 | Reagovat

je to naprosto úchvatné :D Veľmi pekne písané :D chválim :D

6 Dixie- Niki Dixie- Niki | 6. června 2012 v 17:35 | Reagovat

Ovsem že, musis! :-D :D

7 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | 9. června 2012 v 10:10 | Reagovat

Děkuji.. :DDD

8 Venea Venea | 9. června 2012 v 11:11 | Reagovat

ty máš talent holka') je to naprosto skvělý! V příští kapče by Gurďa mohl políbit Samanthu ')
Skvělý! :D :)

9 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | 9. června 2012 v 11:12 | Reagovat

Počkej si.. už jsi jako Mai.. vymýšlíš jim scénář.. :-D

10 Venea Venea | 9. června 2012 v 11:17 | Reagovat

:D

11 Dixie- Niki Dixie- Niki | 14. července 2012 v 15:57 | Reagovat

/Co se to semnou stlalo, jak dlouho jsem spala? /
to je dobrý :DDDDDDDD

12 Kate Kate | Web | 9. srpna 2012 v 21:52 | Reagovat

Byla nějaká dlouhá... :D Ale tím líp :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama