9. Pohledy

2. června 2012 v 18:51 | Karla de E-mentalist |  Prokletí luny

"Prošel jsi, mimochodem výborná práce, na začátečníka jsi vydržel dlouho."Smál se Christopher.

Nyní mladík vypadal nechápavě.

"Guardian je nejlepší bojovník, jakého znám, nikdo ho neporazí."Přidala se Marie.

"Tak co mu říkáš, Elisabheth?"

Pohlédla na Imaronku a ta jen krátce pokývala hlavou. Marie se na něj s úsměvem podívala.

"Berem tě."

"Vážně, já myslel…"

Christopher se k němu přiřítil a objal ho, plácal ho po zádech a usmíval se při tom.

"Vítej mezi námi, kamaráde."

Samantha pobaveně pozorovala chlapcův přidušenou grimasu, když ho muž mačkal v objetí. Pak ale pohlédla na Guardiana, už měl zase ten svůj kamenný výraz. Nechápala ho, když s ním byla sama, choval se tak otevřeně a mile, ale jinak se jeho tvářnost neměnila, byl stále tak chladný. Pak se ale jejich oči střetly a v tu chvíli všechno přestalo existovat, byla tu pouze ta neuvěřitelná, nadpozemská modř. Jeho výraz se sice neměnil, ale oči, se na ní upíraly, přestože neuměla úplně popsat, co v nich viděla, bylo to báječné. V břiše cítila hejno motýlků.

Pak jí ale přemohla náhlá slabost, uvědomila si , že je to druhá vlna těch příšerných těch příšerných bolestí, podlomila se jí kolena a ona s jekotem klesla k zemi, ani nevnímala že jí ze zadu podpírá Anna a že se k ní řítí Guardian a hned za ním Christopher. Po obličeji se jí lil pot.


Doběhl k ní, naprosto otřesený nynějšími událostmi, poklekl. Anna jí roztřesenými prsty jí hladila po vlasech. Vypadala utrápeně, ale ne

překvapeně. Nedokázal to pobrat, v jednu chvíli si hledí do očí, vše je v pořádku a v tu druhou, leží a na zemi a svíjí se v bolestech.

"To je normální?" zasípal Christopher.

"Ano, a to je teprve začátek."

Mladík na prázdno polkl a vzal její útlou ručku do své velké dlaně, přímo hořela. Christopher jí mezi tím omýval tvář. Když ale pochopil, že jeho počínání nemá smysl, pohlédl na Guardiana a zašeptal.

"Skončeme to."

"Cože?"zajíkala Anna.

"Omráčím jí a na nějaký čas neucítí žádnou bolest." Vysvětlil jí Epiřan. Přikývla a odvrátila tvář. Ozvala se tupá rána, jak jí rukojetí meče praštil do spánku. Samantě se zamžilo před očima a upadla do klidného a bezbolestného bezvědomí. Všechen ryk utichl a v táboře se rozhostilo děsivé ticho.

Oliwer na to všechno zíral a nestačil se divit. Sledoval jak se Epiřan řítí k omdlévající dívce, byl neuvěřitelně rychlý a hned za ním se vyřítil i Spasitel. Zaraženě pozoroval, jak se z toho chladného bojovníka stává zoufalý muž a v duchu nad tím kroutil hlavou.

Co dokáže jedna ženská? Pomyslel si. Pak ale vyděl, jak je to s ní vážné a začal se stydět za své úvahy.

Neumím si představit, jak chudák musí trpět. Raději odvrátil tvář a prohlížel si ostatní. Z vězení se Spasitelem přijely ještě dvě ženy a dvě děti. Ta mladší, vlastně ještě dívka byla těhotná, tak ve třetím měsíci. Obě byly Epiřanky, ale děti viditelní míšenci. Chlapci nebylo víc než pět let, oběma ručičkama se držel máminy sukně a snažil se za ní schovat. Žena ale synovi nevěnovala pozornost. Stála v tichosti, stejně jako její dcera, která ale stála v ústraní. Chlapec zamířil za ní. Chvíli si myslel, že na něj hledí, když ale přišel blíž, její oči stále hleděly na stejné místo. Byli velmi zvláštní, jedno tmavě modré, jako hluboký oceán, ale druhé smaragdově zelené, to ale nebylo všechno. Něco jim chybělo, jen na to přijít. Pak si toho všimnul, chyběla jim zornice, celý střed oka tvořila duhovka, od které se matně odrážel sluneční svit. Překvapeně zamrkal a pak co nejvřeleji řekl:

"Ahoj."

Dívka sebou trhla, ve tváři značně polekaný výraz. Uvědomil si, že je slepá.

"Omlouvám se, nechtěl jsem tě polekat."

"Kdo jste?" zajíkala.

"Jmenuji se Oliwer a ty?"

"Já jsem Miranda. Ale, co se tu děje?"

"No… ve zkratce:

Já jako ten co dostal Spasitele do vězení, jsem musel dokázat, že stojím na jeho straně. Proto jsem musel bojovat s jeho nejlepším bojovníkem. Prošel jsem, ale ta dívka, vlkodlak, se z nějakého důvodu zhroutila. Měla strašné bolesti tak jí radši omráčili."

"Ty jsi nad ním vyhrál?"

Žasla dívka.

"Ne ani v nejmenším, ale prý jsem se držel dlouho."

"Tak to ti gratuluji. Maminka říkala o nějakém přepadení, prý pojede s vámi."

"Skutečně? Já myslel, že jedou jen bojovníci."

"Matka je výborná bojovnice, jako všichni Epiřani."

"Tak, … to se těším, až jí uvidím, připadá mi tak něžná, neumím si jí představit s mečem v ruce."

Holčička se nepřítomně usmála.

"Ona vždycky říká, ke všem jsem vždy milá a vřelá, ale pokud by vám chtěl někdo ublížit, z holubičky se stane lvice."

Zamračil se. "Vám se někdo chystá ublížit?"

"To úplně ne, ale pokud se ta dívka promění, mohla by ublížit všem."

"Chápu…"

" Navíc, mi jsme taky bývali otroky, než jsme se před dvěma měsíci pokusili o útěk a král nás nechal zavřít. Matka se chce pomstít."

"A co otec? Zůstal ve vězení?"

"Nemají otce."řekl hlas za ním otočil se, neslyšně k nim kráčela Mirandina matka.

"Aha, omlouvám se, já to netušil."

"Není za co se omlouvat…"

Byla neuvěřitelně krásná, vypadala, jako nějaká nadpozemská bytost, jako anděl. Usmála se na něj a pravila:

"Vyrážíme."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venea Venea | 2. června 2012 v 19:09 | Reagovat

Další prosím! Zas úplně skvělý! Nádherný! Dokonalí!

2 El El | 2. června 2012 v 19:34 | Reagovat

Mě se to líbí!! Moc pěkný web :)

3 Mei-riefel Mei-riefel | 2. června 2012 v 21:01 | Reagovat

Super super. Prosím rychle další.
:DD Co dokáže jedna ženská ? :DD
A "Ona vždycky říká, ke všem jsem vždy milá a vřelá, ale pokud by vám chtěl někdo ublížit, z holubičky se stane lvice." tohle je nádherný. Mirandu mám moc ráda. Ale je to chudák, ach jo ...
PS: myslím to vážně, přidej další... prosím :))

4 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 2. června 2012 v 23:00 | Reagovat

Paane jo... Toje rychlost. Děkuju všem. Zítra by měla být další kapča, ale znáte  mě vždycky  řeknu zítra, ale né vždy to tak skutečně je.... O:-)

5 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 3. června 2012 v 15:43 | Reagovat

vááu, to je nádherné :D Dievča, máš talent, teším sa na ďalšiu kapitolu :D

6 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 3. června 2012 v 15:45 | Reagovat

Děkuji... :-D  :-D  :-)

7 Kate Kate | Web | 9. srpna 2012 v 21:42 | Reagovat

Jdu dál, k tomu nemám co říct. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama