15. Stíny vzpomínek 1.část

16. července 2012 v 22:33 | Karla de E-mentalist |  Prokletí luny





"Narodil jsem se do ne chudé, ne bohaté, ale šťastné rodiny. Moji rodiče se živili, jako kejklíři. Museli jsme stále chodit za lepším, proto ani pořádně nevím, odkud pocházím. Snad odkud si z Pohraničních hor. Rodiče se živili podvody, matka měla zvláštní talent odhadnout člověka, který vydávala za kouzelné schopnosti a otec to zase uměl s penězi. Mezi lidmi je plno pověrčivých bláznů, kteří si za velké peníze nechají říct něco, co jen sami chtějí slyšet."

"Proč si myslíte, že vaše matka nebyla věštkyně?"

"Taky jsem tomu věřil, ale věci se změnili, nikdo takový není."

"Ale vy přece ano, vy umíte člověku pomoc o bolesti, dokážete číst myšlenky a…"

"Ne dítě, všechno je pouze můj mozek, žádné nadpřirozené schopnosti, žádná kouzla, jen se dívám a vyvozuji závěr s toho, co znám. Stejně jako má matka, ona sice říkala, že jsem zázračný chlapec a že ze mě vyroste hrdina, člověk, kterého lidi potřebují, ke kterému se modlí, ale tak to není."

"Měla pravdu, vy jste můj hrdina…" S těmi to slovy Samantha usnula a ani netušila, jak obrovskou vlnu radosti způsobila.


Hector seděl na trůně a zamyšleně si mnul bradu. Už dnes měla vyrazit družina, která měla polapit uprchlé vězně. Doufal že vybral správné. Velitel skupiny byl jeho nejlepší přítel Wiliem, sloužil na hradě jako podkoní, ale byl to jediný člověk, kterému princ opravdu věřil. Jako další byli ti dva mladíci, Derek a Nikolas. Potom také známý Rowenský loupežník Trevor Sungrey, který celou tuhle šlamastiku pozoroval. Hectorovi na tom velice záleželo, …na ní mu velice záleželo. Byla tak slabá, co teď bude dělat? Nemněl na ní být tak příkrý, ublížil jí, nemohla za to, co jí provedli. Měl jí raději podržet, hlavně teď. V tom těžkém období. Kéž by jí mněl zase zpátky v bezpečí. Prohrábl si krátké zlatavé vlasy, trčící do všech stran a zaklel. Proč se všechno tak komplikuje. Mohl být už dávno králem a společně s ní udělat s téhle zpustošené země nový a lepší svět. Ten Droversson mi nadělal spoustu problémů.

Wiliem pozoroval svůj odraz v zrcadle, svůj podmračený výraz na pohledné tváři, své šlachovité tělo pod vším tím naleštěným brněním. Úkol, který mu přítel dal se mu ani trochu nelíbil, měl zajmout děti, ženy, matky a uvrhnout je do vězení. Co ale mohl dělat? Vzepřít se zemi, princi? Ne, ať chce nebo ne musí spasitele chytit a zajmout. Ani ze své družiny nebyl zrovna nadšený. Nikdy nikoho nevedl, neuměl to a poroučet dvěma zbrklým mladíkům a jednomu loupežníkovi asi nebude nic lehkého. Otočil se a pohlédl na svého drahého hřebce. Jedině koním rozuměl a jedině koně rozuměli jemu. Miloval je a obdivoval. Obvykle si jezdec nejde svého společníka v období dospívání, ale on se spojil už v šesti letech. To bylo výjimečné, a proto si ho královský mistr podkoní vybral, jako svého učence a on se seznámil s princem. Měli společnou lásku ke koním, a jak čas plynul, stali se z nich kamarádi, z kamarádů přátelé a nyní si byli blízcí, téměř jako bratři. Ano rozhodl se, jakkoli se mu to nelíbilo, pro Hectora to udělá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mei-riefel Mei-riefel | 17. července 2012 v 14:34 | Reagovat

super ! Wiliem se mi zamlouvá :DD, rychle další prosím ... .)

2 Kate Kate | Web | 9. srpna 2012 v 22:50 | Reagovat

Tak nějak, taky miluju koně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama