15. Stíny vzpomínek 2.část

18. července 2012 v 13:08 | Karla de E-mentalist |  Prokletí luny

Trevor dostal vlastní komnatu, nové oblečení a nějaké peníze předem. Dopřál si horkou koupel, potom si upravil vousy do úhledné bradky, přistřihnul kotlety a kaštanové vlasy zastřihl tak aby mu padaly do jantarových očí. Takto vyšlechtěný působil velice přitažlivě a pro ženy musel být neodolatelný. Mrkl na svůj vlastní odraz a vydal se užít si tuto krásnou a jasnou noc. Jako za starých časů.

Derek seděl uprostřed městského chrámu, lidé v Rowenii nemněli bohy, ale Gardy, jsou to strážci osudu, páni všeho. Každý Gard má na starosti jednu dimenzi, těch je nekonečno tím pádem i nekonečno Gardů. V každé dimenzi má člověk kus své duše a dokáže se s ní spojit, pokud chce. Proto lidé v Rowenii i ostatních zemích stavěly chrámy, potřebovali místo, kde se mohli nerušeně propojovat s jinými světy. Protože jich je nekonečno, tak si každý člověk dokázal najít dimenzi, která mu vyhovovala.

Stál na malé louce, všude kolem ho obklopovaly stromy, po kmenu jim rostly obrovské trny a koruny vypadaly, jako kdyby byla složené z nádherných temně modrých růží. A zem mezi stromy pokrýval tmavý, zeleno-modrý mech. Pročesal prsty purpurovou trávu, která mu sahala až do pasu.

"Už jsi tu zase?" Před ním stála drobná holčička s velkýma temně modrýma očima stejné barvy jako květy stromů a černými vlasy. Nejspíš by vypadala roztomile, ale bylo na ní něco zvrhlého. Měla bílou, skoro průhlednou pleť, pod kterou prosvítalo mnoho černých žilek. Derek to nechápal, ale něco ho nutilo se sem pořád vracet. Vztáhla k němu malou ručku, jako by mu něco chtěla ukázat. Potom rozevřela dlaň, a mladík uviděl nádherného mrtvého motýla.

"Proč tohle děláš?" Děvčátko na něj vrhlo zlý úsměv, který se k nevinné tváři vůbec nehodil.

"Proč tu jsem, proč mě pořád voláš zpátky? Nesnáší tohle místo i tebe." Podívala se na něj a z očí jí začali padat černé slzy.

"Ne! To není pravda! Jsi můj kamarád, chci si s tebou hrát."

Derek byl zoufalý, tahle holčička není jako ostatní, její hry jsou strašlivé. Pronásledovala ho ve snech, kamkoliv se podíval, vyděl její tvář, stále do kola opakovala:

"Vrať se, přijď za mnou." Děsilo ho to a drásalo nervy, už chtěl klid, už chtěl ticho.

"Co ode mě chceš? Nech mě na pokoji a vypadni z mojí hlavy."

Dívka zaklonila hlavu a začala příšerně ječet.

S řevem vyletěl zpátky na nohy, všichni návštěvníci chrámu na něj upírali své pohledy. Někteří vypadali naštvaně, jiní vyděšeně.

Uvědomil si, že se zarudlýma očima, kvůli spoustě probdělých nocí a nepravenými vousy i vlasy musí vypadat jako šílenec. Trhl sebou, když mu někdo stiskl rameno.

"V pořádku kámo?" Nikolas vypadal ustaraně.

"Jo." Zamručel a oba se vydaly připravit se na odjezd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mei-riefel Mei-riefel | 18. července 2012 v 15:51 | Reagovat

Wow !!! rychle další, prosím :))
           A ta holčička... děsivá

2 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | 18. července 2012 v 15:53 | Reagovat

Děkuji.. :D Budu se snažit, ale nemůžu přijít na název kapitoly. :-x

3 Mei-riefel Mei-riefel | 18. července 2012 v 15:54 | Reagovat

Jo a ta Marie je naprosto úžasně nakreslené ten obličej, (žádná vychrtlina)  a ty šaty, prostě krása :)) !!!

4 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 18. července 2012 v 22:14 | Reagovat

Děkuju :D

5 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 20. července 2012 v 8:48 | Reagovat

hmm.. je to vskutku úchvatné :D prekrásna kapitola, krásne si to opísala :D

6 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 20. července 2012 v 11:01 | Reagovat

Děkuji :D

7 Kate Kate | Web | 9. srpna 2012 v 22:54 | Reagovat

... Bez komentáře...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama