18. Mor

14. srpna 2012 v 15:48 | Karla de E-mentalist


Guardian a Christopher přispěchali.

"Jsi v pořádku?" Volal muž už z dálky. Dívka se usmála a přikývla, seděla v dlouhé trávě a nechala laskat svou tvář posledními paprsky slunce.

"Co to tu vyvádíte?" Prohodil na oko káravě, ale pak jí úsměv opětoval.

"Můžu za to já." Zamumlal provinile Guardian. "Snažil jsem se s ní spojit."

Christopher vypadal překvapeně, těkal očima z jednoho na druhého. Potom se otočil na ostatní,

"Je to v pořádku, ale dáme si přestávku, přes noc dnes nejdeme." Všichni shodili ruksaky a zajásali, jen Elisabetha vypadala naštvaně.

Samantha si toho všimla, ale to už rázně kráčela k nim.

"Droversone, neměli bychom se zastavovat, král už nejspíš vyslal vojáky, aby tě a ostatní odvedly zpátky, měli bychom pokračovat. Spali jsme minulou noc."

"Děti potřebují odpočinek."

"Chceš říct, že ona potřebuje odpočinek. Už nás její slabost zdržela dost, nemíním se kvůli ní nechat zabít." Samantha měla na krajíčku, tak na ostatní působí? Jako slaboch? Nevěděla, že je tak velké nebezpečí. Nechtěla, aby kvůli ní ostatní riskovali. V krku se jí udělal knedlík, ale ona se přesto snažila vypadat silně.

/Zvládnu to. / Muž se na ní podíval.

"Ty možná ano, ale Miranda s Petrem potřebují pravidelný spánek."

"No skvěle." Zavrčela Imaronka.


Oliwer z Guardianem využily posledních okamžiků před setměním k tréninku šermu. Samantha byla ráda, že našli aktivitu, při které se nehádají. Seděla u nevelké vatry vedle Christophera, Anny a Marie. Naproti ní sedili děti se svou matkou a Sarah. Elisabetha se někam vypařila.

/Mrzí mě, že jsem vás zdržela. /

"Netrap se tím, Constant to nemyslela vážně. Jen jí někdo moc chybí a už se nemůže dočkat, až ho uvidí." Uklidnila jí Marie.

/Koho? /

"Výš zamilovala se do muže, je taky z mého oddílu, je to skvělý chlap. Byli by krásný pár, ale bohužel podle našich pravidel nemohou být spolu. Ale po pádu Vraha se toto pravidlo ruší a proto se teď těší, až ho uvidí."

Najednou kdesi něco zašustilo, Christopher odevřel tašku a po paži mu vyběhla Charlesa. Sedla si mu na rameno a prosebně zapískala.

"Droversone, vždyť ty nesnášíš potkany." Podivila se Marie.

"Ten není můj, patří Samantě." Podíval se na ní. "Kde se tam vzal?"

"Našla si k vám cestu. Proč nemáte rád potkany?"

"No… Myslím, že je čas na další kus mého vyprávění." Nadhodil Christopher a všichni nastražili uši. Dokonce ani Marie neznala pravý důvod jeho nenávisti vůči hlodavcům. A protože slunce již zapadlo, přidali se i Guardian a Oliwer. Sedli si k Samantě a tiše naslouchali smutnému příběhu svého přítele.


"Když mi bylo pět let, znovu jsme se kvůli práci stěhovali. Tentokrát ale rodiče zvolili špatně. Přijeli jsme přesně do chřtánu černé smrti. Domy byly označeny červenými kříži. Mrtví lidé se vozili na vozíkách a pálili se, jako odpad. Po ulicích běhaly krysy, jako by jim patřil celý svět. Braly si, co se jim zachtělo. Otec rychle otočil vůz a jeli jsme pryč. Smrti ale neutečete. Když se matce objevily první pavučiny černě zbarvených žil. Rozhodla se jasně, za strachu že by nakazila mně nebo otce se rozhodla nás opustit. Otec byl sobec, nic nenamítal. Vysadil jí uprostřed planiny a nechal jí na pospas. Nedal mi ani šanci se s ní rozloučit."

Samantha polykala slzy. Marie se snažila udržet kamenný pohled a nepřítomně hleděla do ohně. Nikdo ani nedutal, bylo slyšet jen prskání jisker. Guardian zašmátral, až nešel dívčinu ručku, pevně jí chytil a ona mu stisk oplatila. Její dotyk byl tak jemný a tak slabý že by ho jinak snad ani nepostřehl. Najednou ale Christopher pokračoval.

"Slíbil mi, že se pro ni vrátíme, že si jen potřebuje něco vyřídit, ale už nikdy jsem jí neviděl."

/Mrzí mně to. / ozval se mu Samantin hlas v hlavě.

"To nemusí, už je to dlouho."

/Proč tedy nenávidíte Charlesu./

"Potkani přinesli mé matce smrt."

/Byli to oni, nebo blechy, které se jim k jejich smůle usadily v kožichu? /

"Na tom přece nezáleží."

/Ale ano záleží a co vám konkrétně ona provedla. / Christopher vyletěl na nohy, byl naštvaný a stačilo jen málo, aby vybuchl.

"Zabila mi mámu!" Ohradil se dotčeně, slzy už nedokázal udržet. Všichni ostatní, protože slyšely jen Christopherova slova, byly s ticha.

/Ona si svůj původ nevybrala. Lidé taky nepikají za chyby druhých. /

"To je přeci něco jiného." Rozhodil rukama.

/V čem je rozdíl. Kdyby vaši matku zabil vlkodlak, taky byste mě teď nenáviděl? /

Mlčel a upíral na ní pohled a ona mu ho hrdě oplácela. Guardian, stejně jako ostatní je bedlivě pozoroval.

Christopher byl v rozpacích, ovšem že by jí nemohl nenávidět, nedokázal by to. Ne ji. Ta dívka měla pravdu, byl na tolik zatvrzelý ve své lítosti, že zapomněl, co je správné.

"Omlouvám se." Řekl nakonec smířlivě a pohladil Charlesu po hebké srsti.

/Odpuštěno / Usmála se dívka.

"Víš, někoho mi připomínáš..." Zamumlal a jak přemýšlel, naklonil hlavu na stranu, až se mu zlatavé kudrliny roztančily.

Samantha ho zbožňovala, byl to její nejlepší přítel. Jakási spřízněná duše. Svým způsobem ho milovala. Bylo to úplně jiné než s Guardianem, ale byla to láska. Byl to cit, který ještě nezažila. I když se znali jen několik dní, připadalo jí, že ho zná už věčnost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Š. Š. | Web | 14. srpna 2012 v 15:59 | Reagovat

:)

2 Tonča Tonča | Web | 14. srpna 2012 v 18:34 | Reagovat

Krása! ;-)

3 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 14. srpna 2012 v 22:29 | Reagovat

Díky :-)

4 Kate Kate | Web | 15. srpna 2012 v 9:04 | Reagovat

Úžasná kapitola, jako vždycky. A promiň, ale nějak teď nestíhám.. :)

5 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 15. srpna 2012 v 9:55 | Reagovat

Děkuji. :-)

6 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 20:17 | Reagovat

nádherné :D už zase nádherné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama