Vyhodnocení číslo dvě

12. srpna 2012 v 22:02 | Karla de E-mentalist |  SSP

Mno za neustáleho naléhání, jsem se rozhodla rozsoudit super finále SSP, tohle jsou tedy naše šílené příběhy...





První mi ho poslela milovaná krutopřísně úžasná Virwen :D se slovem pičifuk:

"Mami, mamí, já chci tenhle pičifuk!" zakřičela přes celý hypermarket moje osmiletá sestřička. Nějaká postarší paní se na nás podívala a uchechtla se. Nejraději bych na ní zakřičela, že na tom, jak moje blonďatá a roztomilá (pche.. ) sestra, která si nechávala řikat Barbie, křičí a ztrapňuje mě, není nic vtipnýho, co by si zasloužilo uchechtnutí.
"A na co by si ho potřebovala, Barbie?" zeptala jsem se opravdu jedovatým hlasem.
"Nebuď na ní hrubá, Christie," zasyčela na mě máti. "A jaký by si chtěla?"
"No mami?! Tohle nemyslíš vážně?! Ona ho ni nepotřebuje, ale já jo. Přišli jsme sem, abych si nějakej koupila. Ona zase 'potřebuje', " naznačila jsem ve vzduchu rukama uvozovky, "něco jinýho."
Máti na mě jenom hodila okem. Samozřejmě. Já jsem ta zlá. Povzdechla jsem si (hodně hlasitě) a poodešla se podívat na další deodoranty. Mojí oblíbenou Rexonu neměli (jak jí může někdo nemít??) a tak jsem prohlížela ostatní. Některé jsem nikdy neviděla, ani neslyšela o nich. Zaujal mě obzvlášť jeden. Neměl název, jenom měl jednu barvu. Teda to jsem si alespoň myslela. Z dálky (asi tří metrů) měl zeleno-žlutou barvu, z dálky dvou metrů měl oranžovo-modrou a když jsem ho držela v ruce, měl růžovou barvu, která přecházela do černý. Vykuleně jsem si ho prohlížela. Najednou mi něco říkalo, že tenhle pičifuk prostě musim mít. Koukla jsem se na cenu. Jako za normální deodorant.
Došla jsem rychlou chůzí k máti a sestře. Ségra si ještě pořád vybírala něco, co nikdy nepoužije. Máti na mě houkla: "Tenhle sis vybrala? Vždyť nemá žádnou barvu. To je jedno. Dej ho do košíku, než si tady Barbie vybere pičifuk. Víš co? V peněžence je seznam, co potřebuju koupit. Dej to všechno do košíku."
Nejradši bych se na to vykašlala, jako každá normální patnáctiletá holka, ale jako každá patnáctiletá holka jsem musela poslechnout. Pičifuk jsem hodila do košíku a vyjela jsem s nim do hlavní uličky. Postupně jsem tam našla všechno, až na jeden speciáln jogurt co máti kupuje Barbie. Když to Barbie zjistila příšerně se rozječela jako siréna. Máti na mě hned hodila naštvanej pohled. Já jenom zatla zuby a stočila pohled k tomu jedinýmu co jsem si koupila. Můj pičifuk. Jakmile jsem pohlédla na ty všechny barvy, hned jsem se cítila líp. Nedokázala jsem o vysvětlit. Nějak jsem to přetrpěla - ten Barbiin řev, moji matku, všechno to okolo - a těšila se domů.
Druhý den byla středa. Můj nejvíce a zároveň nejméně oblíbený den. Nejvíce, protože máme do pozdního odpoledne školu a pak jdu na atletiku a plavání a domů se vracím pozdě večer. Nejméně, protože se musím celý den dívat na toho nejkrásnějšího kluka pod luncem. Byla by to výhoda, ale on o mě ani nezavadí pohledem. Na to všechno jsem myslela, ještě než zazvonil budík. Vždy se budím o pět minut před zazvoněním budíka.
Crrrrrrrr.
Zaklapla jsem ho a plná energie vstala. Dobře, kecám. Byla jsem mrtvá, ale vstala jsem a šla do koupelny. Tam si vyčistila zuby, vysprchovala, nanesla anti-pupínkový přípravky a učesala si moje černé, dlouhé vlasy. To celé zabralo asi půl hodiny. Pak jsem se vrátila do pokoje (jenom v ručníku) a převlékla se do modrého trička a černé minisukně. K tomu jsem si vzala černé sandálky s minipodpatečkem (asi půl cenťáku). Pak jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla použít svůj novej pičifuk. Když jsem ho nanesla chvilku jsem si připadala jako v ráji. Pak jsem se na sebe podívala do zrcadla. Vypadala jsem... stejně. Samozřejmě. Co jsem čekala?
Sešla jsem ze schodů s batohem přes rameno. Udělala jsem si lupínky zalité mlékem a pak jsem vyběhla z domu. Doběhla jsem tak akorát, autobus zrovna přijížděl. Měla jsem dnes opravdu štěstí. Ráno jsem nepotkala Barbie ani máti (otec se s máti rozvedl, proto se upnula na Barbie), teď jsem stihla krásně autobus a dokonce tam bylo jediné volné místo zrovna vedle Colina (toho kluka o kterém jsem vám říkala). Sedla jsem si tam a chtěla začít číst mojí oblíbenkyni: Agathu Christie. Jen jsem zalovila v batohu a vytáhla tu knížku (konkrétně Místo určení neznámé) Colin se na mě podíval a řekl: "Ahoj, ty jsi Christie, že?"
"Ehm.. Ano, to jsem," odpověděla jsem a byla jsem zmatená. Chodí se mnou na atletiku a plavání a na některé hodiny a nikdy se mnou nepokusil navázat rozhovor. Až teď.
"Já jsem Colin, chodíme spolu na atletiku, plavání, Matematiku, Historii a Angličtinu," řekl, jako kdybych to nevěděla.
Povídali jsme si zbytek cesty do škol. Dokonce si ke mě sedl i na obědě. Šel se mnou i na kroužky. Strávili jsme spolu celý den. Druhý den se to opakovalo, ale on mi už to místo v autobuse držel. Začali jsme spolu chodit. Když jsem se ho zeptala, proč mě oslovil - mohl to udělat kdykoli - řekl, že sem se mu líbila už dlouho, ale omámila ho moje vůně. Dodnes si kupuji právě tenhle deodorant. Věřím, že mi nosí štěstí...









Další byl tedy "překvapivě" od mojí drahé Venei :). Ta dostala slovo čistonosoplena:



Posedali si na koberec. Každý z nich v ruce svíral kapesník. Tušily co přijde, i když byli ještě malí tak tohle věděli na sto pro. Přistoupila k nim vysoká světlovlasá žena. Tak děti teď se naučíme jak se smrká. Děti se rozesmály.



"Vždyť mi smrkat umíme, paní učitelko!" Vykřikla světlovlasá dívenka v kruhu dětí.



"Ano! Umíme!" Přidal se k ní kudrnatý klučina s brýlemi.



Postupně se všechny děti rozkřičely.



"Tak dobře tak dobře!" Zvýšila hlas učitelka.



"Ale co ty?" Promluvila k malé černovlasé holčičce s bledou pletí a černýma očima.



Dívka neodpovídala.



"Ona je divná!" Rozkřičel se zase ten kluk.



"To se neříká!" Svraštila obočí učitelka.



"A jak si to myslela, že je divná?" Zeptala se nejistým hlasem.



"Pořád tam jen sedí a když na ní mluvim tak ona nic nedělá!" Zaburácel malá stulí kluk.



"Ano, paní ředitelka říkala, že tu bude někdo nový, prý neumí česky."



"Jo ale česky umí! Když jí někdo otravuje vždy ho odbije ale takovým zvláštním hlasem." Přidala se do konverzace světlovlasá dívka.



"Ach ano! Už vím. Ty musíš být z Moravy!" Zvolala hlasitě žena.



"Ano." Promluvila krásná malá dívenka sametově jemným hlasem.



Učitelka se usmála.



"Rozumíš mi?" Zeptala se a snažila se nahodit Moravský přízvuk protože se tam narodila



"Ano, rozumím vám." Všechny děti kulili oči.



"A víš jak se smrká broučku."



"Ano."



Vzala do ruky kapesník a jemně ho zmáčkla ve štíhlých prstech.

Začala smrkat o sto šest z nosu jí létaly holuby a pořád smrkala. Bylo to jako by ten kapesník chtěla roztrhnout.

Učitelka koukala.

Konečně se od kapesníku odtrhla a jedním hodem přistál v koši

.

"Tomuhle mi na Moravě říkáme čistonosoplena." Pousmála se, vstala a odkráčela si to do dětské herny.



Učitelka se tomu musela zasmát.





Obě byli úžasné, ale vítěz může být jen jeden a já jsem za vítěze vybrala .................................................................................................................................

........................................................ Virwen s jejím Pičifukem, ta vyhrává super prémii v podobě velkého grafického balíčku (lay pro pozdější použití, protože ten její je úžasný, dále také tapetu na počítač a úvodní fotku na facebook a samozřejmě i obrázek a povídku) Venea ale taky neodejde s prázdnou dostává lay, obrázek a povídku, cenu za první místo :D doufám že se ceny budou líbit.



Blahopřání vítězům, čest poraženým.

(Nebo jak se to říká :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Virwen Virwen | Web | 12. srpna 2012 v 22:08 | Reagovat

Ach můj bože, ah můj bože... :D Kdybych nebyla silné povahy asi bych se rozbrečela.. :D já vážně vyhrála.. :D

PS: Veneo, měla jsi to vážně krásný.... ;) hodně originální ;)

2 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 13. srpna 2012 v 11:38 | Reagovat

Verúúúú! Zase mám záchvat smíchu i když jsem to četla. :-D :-D Ty jsi člověk ankterého se můžu spolehnout když chci záchvat smíchu, však ty víš o čem mluvím...
Jinak blahopřeju.
A obě jste to měly krásné, nechtěla bych být Karlou a rozhodovat o vítězi, protože obě to máte fakt úžasný! Nevim, co bych na taká émata vymyslela já...

3 Venea Venea | Web | 25. srpna 2012 v 17:27 | Reagovat

jééé. veru máš to fakt nádherné :)) a já děkuju za pochvaly:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama