Vyhodnocení SSP

9. srpna 2012 v 21:13 | Karla de E-mentalist |  SSP
Takže trocha napětí neuškodí: tady jsou povídky tak jak jste mi je posílali :D
Švihlý příběh od Mei

Byl už mrtvý. Ne doslově. Byl jen vyčerpaný, nepříčetný a nevrlý.
Proč ?
Protože mě všichni mají za nepříčetnýho golfistu. Vlastně já jsem
no... Ale proč ? To by jste chtěli vědět...
Dobrá, Tak tedy: Žiji v království slepých, máme jednookého krále,
jakoby to nestačilo ... A skoro každý hraje golf. A já ne a ne
vyhrát, nikdy. Pořád se strefuju do jamky. Já vim... tady to máme
naopak. Prostě to tak je!

Teď sedím v baru na večírku, kde se oslavuje asi padesáté vítězství
jednoho golfového přeborníka. Já si tu brblám pod vousy, že se pořád
strefuju do jamky. Ostatní mě poplácávaj po zádech se slovy: ,,Kdyby
jsi hrál golf pro vidomé, tak to máš v kapse."
,,Kdyby, no ..."

Tak jsem si vysloužil tuto přezdívku.








Gregorova žena od Virwen

Byl už mrtvý. První večírek na uvítání nových sousedů a hned někdo
zemře. Ano, byl to největší hlupák v městečku Kingidiot. Přehnal to s
pivem, co si přinesl na večírek. Nikdo to už nevnímal, všichni si
zvykli, že tam ta jeho mrtvola leží. Po večírku se odklidí. A na čí
počest se ten večírek pořádal?
Před týdnem se do městečka Kingidiot nastěhoval Gregor se svojí ženou. Jak bylo zvykem, starosta Folish hned uspořádal večírek.
"Gregor s ženou ještě nepřišli?" přitočil se ke starostovi jeden z výše postavených pánů.
"Kdo?!" podivila se starostova žena.
"Gregor," odbyl jí starosta.
"A jaké má příjmení?" nedala se.
"K čertu ženská, co kdyby si šla zabavit paní od Jacoba?" popostrčil jí jemně starosta.
Jeho manželka se na něj usmála a odešla. Pán, co stál vedle starosty,
co se ho na začátku zeptal, se za jeho ženou otočil. Bylo vidět, že jí
svléká očima. Bodejť by ne, paní 'starostová' byla mladá, štíhlá žena,
co čtyřikrát týdně chodila na jógu, každý měsíc do kadeřnictví, kde jí
udržovali zdravé její blonďaté vlasy, a jednou za dva týdny chodila na
kosmetiku a líčila se tak, aby jí vynikli její modré oči. Každý muž se
za ní otočil.
"Kde je tedy Gregor? Už tu měl dávno být ne?" zeptal se znovu starosty.
"Ale Thomasi, snad znáš ty nově příchozí. Vždycky chodí včas. Jak nezdvořilé," odfrkl si starosta.
Muž, jenž byl osloven jako Thomas, pouze přikývl.
Starostova žena mezitím došla k ženě Jacoba. "Dobrých za pět sedm, ženo
Jacoba. Tak jak se vám daří? Dlouho jsme si spolu nepovídali."
"Och
ano, už to je dlouhá doba," pokývala hlavou drobná hnědovláska s
kudrnami. Uhladila si jednou rukou svoje dlouhé, modré šaty na tělo a
napila se šampaňského. Potom pokračovala: "Naposledy na pohřbu ženy
zesnulého pana Tomkinse. Ach podívejte, paní starostová, pan Gregor s
paní dorazil. A včas! Jak si to jenom můžou dovolit?!" ohrnula nos
manželka Jacoba, když se podívala na hodiny visící nad vchodem do chodby
odkuď Gregor a jeho žena přišli. Okamžitě se na ně upřeli všechny
pohledy. Střídavě se dívali na ně a na hodiny nad nimi. I smyčcové
kvarteto utichlo. K Gregorovi se naklonila jeho žena a zašeptala:
"Miláčku, proč na nás tak zírají?"
"To nic, Izzie."
Nakonec se jako první pohnul starosta a zvolal: "Gregore! Jeho ženo! Pojďte ke mě!" Ozvěna jeho hlasu ještě chvilku zněla.
Gregor s Izzie k němu došli. Mezitím kvarteto opět začalo hrát a lidé přestali býti strnulí a opět se začali mezi sebou bavit.
"Dobrý podvečer," pozdravil Gregor. Izzie chtěla také pozdravit, ale starosta jí skočil do řeči.
"Dobrých sedm," podíval se na Thomase. Ten jenom zakoulel očima.
"Dobrých sedm," pozdravil. "Já jsem Thomas."
"Já Gregor a tohle má žena Isabela." představil i svojí ženu. S tímhle Thomasem se ještě nesetkal.
"Vaše žena má jméno?" podivil se Thomas.
"No ano. Každý člověk má jméno," řekl Gregor a podíval se na Thomase.
"Myslím, že tohle není dobře, když to budeme probírat před Gregorovou ženou," skočil jim do řeči starosta.
Gregor se na Izzie podíval a ona jenom přikývla. Takovédle diskuze jí
nezajímali a navíc jí později stejně všechno Gregor povyprávěl.

"Myslím, že zajdu za vaší ženou, pane starosto," vzala si šampaňské od
číšníka a odešla za jeho ženou, která na ní - i se svojí společnicí -
pořád koukala.
"Jak jste to myslel, že každý má své jméno?" zaútočil na Gregora Thomas.
"Thomasi, nech to na mě. Gregore, ty se mnou půjdeš ke mě do pracovny,"
prohlásil starosta a když se Gregor zatvářil velmi negativně, dodal:
"Prosím."
Když Gregor a starosta opouštěli místnost, ve které se
večírek konal, doprovázeli je zvědavé pohledy. Thomas stále stál na tom
samém místě a tvrdým pohledem ho provrtával.
Došli do pracovny.
Starosta sice vešel první, ale počkal až projde do dveří i Gregor a pak
po něm zavřel. Pokynul mu rukou, aby se opsadil a sám obešel stůl a
sednul si do křesla.
"Určitě máš pár otázek."
"Ano,to mám," Gregor chtěl pokračovat dál, ale starosta ho přerušil.
"Nejdříve bych ti..." začal.
"NE!" rozkřikl se na něj Gregor a vstal. "Ty mě nebudeš přerušovat! Teď hned, mi odpovíš na moje otázky!
"Jinak co?" zeptal se nevinně starosta.
"Já o tom vím," řekl Gregor a usadil se do křesla.
"Nevím o čem to mluvíš," zasmál se nervózně starosta.
"Co to má znamenat ta mrtvola tam?! Proč jí nikdo neodklidí?" zeptal se Gregor.
"Všichni jsou tu líní. Odklidí se po večírku," řekl.
"Co mělo znament, jak na nás všichni zírali?"
"Lidé v tomto městě jsou hloupý. Mají svoje zvyky. Hloupé zvyky, co
nedávají smysl. Postupně to tu začínám obracet. Ti lidé mě skoro až
uctívají."
"To není odpověď !"
"Přišli jste včas."
"No a?"
"Tady se chodí o hodinu dřív. Je to taková zdvořilost."
"Hmm.... A co ty jména?" ptal se dál Gregor.
"Tady se prostě ženám jména nedávají. Pokuď je žena vdaná, říkáme jí
třeba ženo toho-a-toho. Pokuď se ještě nevdala říkáme jí dcero
toho-a-toho. Pokuď je to vdova nazíváme jí žena sesnulého toho-a-toho."
"Co když je rozvedená?"
"To tady neznají."
"Proč tady ty ženy zůstávají? Vždyť se musí cítit utlačované!"
"Ony? Ne. Mají tu nejlepší péči.Nepracují, pouze se nechávají hýčkat.
Žádný muž v tomhle měste nevstáhne ruku na ženu. Obecně tu platí, že ten
kdo uhodí ženu - jakkoli starou - je vyhnán z města a nesmí se nikdy
vrátit. Tu pak oslovujeme ženo jeho. Ale moc často se to nestává. Jejich
jedinou starostí je, aby dobře vypadali, jejich dům a zahrada byli v
pořádku a děti měli tu správnou výchovu."
"Myslím, že s Izzie odjedeme."
"Dobrá. Ale nikde o tomhle městě nemluvte."
Gregor odmítl nabízenou podanou ruku a odešel zpátky na večírek.
Přistoupil k Izzie. Ta se skvěle bavila. Zrovna se něčemu smála. Když si
všimla, že za ní stojí Gregor otočila se k němu.
"Izzie..." začal, ale ona ho přerušila.
"Můj muži, musíme si promluvit."
Gregor se zarazil, ale odešel s ní stranou. Už se chtěl začít vyptávat,
ale Izzie promluvila jako první. A to co vypouštěla z úst ho děsilo.
"Tady to je úžasný. Žena Jacoba je naprosto úžasná a žena starosty. Jedna báseň. Miluju tohle město! A věděl si..."
Gregor pochopil. Tohle už není Izzie. Tohle je Gregorova žena...








Slepá láska od Veney
Byl mrtvý. Nemohl se rozhodnout.Věděl že když to neudělá ona na něj bude na doseti naštvaná ale on tohle prostě nesnášel. Ještě nikdy před tím neuvažoval o takhle nedůležitém ale zároveň nesmírně důležitém rozhodnutí. V životě neslyšel o něčem tak stupidním.Hlava mu nebrala jak jeho přítelkyně může chodit na párty do klubů kde se pije kouří a chlapy jsou tam úchylní. Nedávno ho poprosila aby sní pro jednou taky šel. Zavrtěl hlavou a řekl že si to promyslí. Vždyť já jsem absolutní antialkoholik. Pomyslel si a lehce ťuknul do golfového balónku, ten přesně sjel do jamky opodál. Golf ho bavil, nejradši ho hrál sám a užíval si toho božského ticha. Neměl moc přátel, sám se divil že si ho jeho přítelkyně vybrala. Nebyl to žádný krasavec. Trochu vyplešaťělé plavé vlasy měl ostříhané na ježka a pod bleděmodrýma očima byli vidět velké kruhy. Ani na vybledlé pleti nebyla vidět špetka svalů, byl kost a kůže.

Povytáhl si modré kraťasy a utáhl si o něco tmavší kšandy. Aby vše bylo perfektní zapnul si na sněhobílé košili poslední knoflík a znovu přesně ťukl do míčku. V golfu byl mistr.

"Lásko?" Zvolal nějaký ženský hlas.

"Tady jsem." Promluvil a ani se na ženu nepodíval
.
"Už sis to rozmyslel?" Teď už stála přímo u něho a ruku měla opřenou o jeho rameno.

"Achh..ano." Zamumlal.

"Opravdu?" Její hlas byl náhle naplněn štěstím.

"Ano..bude lepší když půjdu." Procedil skrze zuby a podíval se na ní.

Krásná opálená tmavovláska se na něj usmála a její černé oči ho hladily po tváři. Ne opravdu nevěděl jak si někdo tak krásný a laskavý může vybrat někoho jako je Robert.

"Jess?" Zeptal se jí a snažil se jí oplatit úsměv vycenil špinavé a křivé zuby. Na dívčině tváři zastihl pohled znechucený a tak se radši zatvářil normálně.

"Ano Bertíku?" Promluvila medovým hlasem.

"Neměly by jsme tam chodit." Pronesl a pokračoval v golfu.

"Právě jsi mi řekl že se mnou půjdeš? Její hlas přidával na nervozitě.

Robert si povzdychl. "Ano, ale proč nebýt doma a dívat se na golf?" Obrátil k ní pohled a chytil jí za ruku.

"Někdy si říkám, proč s tebou ztrácím čas." Strhla ze sebe Roberta ruku a rychlým krokem odešla pryč.
Povzdechl si.

******

Na nic se nesoustředil. Teď se zajímal jen o to jestli Jess na tu párty šla nebo ne. Bál se o ní. Ale nemohl za ní jít. Nemohl. Sám si nedokázal vysvětlit proč ale nechtěl tam jít. Asi ho přemohla lenost či únava.Ale spát nedokázal něco ho drželo při vědomí. Už bylo tak deset hodin večer.

Musím za ní jít.

Ne! Vykašlala se na mě!

Ale..

Žádné ale prostě tam nepůjdu

Ale já ji miluju.

Při téhle myšlence se prudce narovnal. Nikdy před tím tohle nepocítil. Ano opravdu ji miluje a musí za ní jít.
Už chtěl vypnout rádio když začaly dávat zprávy. Rozhodl se že zprávy si ještě poslechne.

Dnes okolo desáté hodiny začal hořet bar na konci Seatllu. Sanitka přijela téměř okamžitě. 6 lidí mrtvých a 10 je silně zraněno. Ostatní mají psychické záchvaty a jsou také v nemocnici. Podle policie za případ může velké množství alkoholu v krvi, které způsobilo že někdo zapálil bar.
Tuto katastrofu bude policie nadále vyšetřovat.

Vypnul radio. Polykal slzy a těžce dýchal. V životě se takhle zlomený necítil. Nechtěl vůbec pomyslet, že je mrtvá. Rozběhl se ke dveřím a vyrazil ven. Běžel po ulici a nic nevnímal. Teď ho zajímala jen , jen ona! Musel ji vidět. Vidět to jak dýchá. Pevně jí obejmout. Na chvíli se zastavil. Zavřel oči a rozkřičel se po světě. Svezl se na kolena a obličej složil do dlaní.

Tu mu někdo položil na rameno ruku. Zvedl hlavu. Jess se nad ním skláněla a měla ubrečené oči.

Svezla se k němu a vzala jeho obličej do dlaní.

"Víš miluji tě proto jaký si, ne proto co děláš. Měl si pravdu, už nikdy nepůjdu do baru bez tebe!"

Promluvila tichým hlasem a se silnými city se mu zahleděla do uplakaných očí.

"Miluju te Jess,ani nevíš jak moc jsme šťastný že ti nic není. Ale jak to že nejsi v nemocnici?"

Usmála se. "Šla jsem za tebou, už jsem tam nechtěla být." Znovu se podívala na uhašenou budovu a slzy jí zapálily v očích.

Silně ji objal a na to vášnivě a s láskou políbil.






Nicota od Nika-Roovy

Byl už mrtvý. Ale jeho příběh zůstává, ten neumírá, ten si stále všichni vypráví. Stalo se to už kdysi dávno. Bylo království, kde lidé žili šťastni. Ale pak vstoupila do říše Nicota. Ze zlosti a závisti na lidským štěstím, všem vzala zrak. Lidé se přestali radovat s krásy a barev světa, byla už jen Temnota, nebylo nic. Přesně tak si to Nicota přála.


Victor Darsley byl unavený. Zrovna přicházel z golfu, když přišel domů. A málem omdlel. Věděl, že si jeho dcera Krista udělala večírek, ale tohle ho překvapilo. Všichni pomalu chodili pom místnosti, křičeli, ruce natažené před sebe a furt o něco zakopávali. Victor vzal jednoho kluka a podíval se mu do očí. Ale on žádné neměl… Victor se dočista zbláznil. Začal nepříčetně běhat po domě a křičel. Přitom všechny mlátil po hlavě golfovou holí, jelikož mu připadali jako zrůdy. Běhal tam několik hodin, když vstoupil muž.
"Kdo jsi?!" vykřikl Victor.
"Já jsem Jednooký, mě jedinému zůstal alespoň z poloviny zrak…" odvětil hlubokým hlasem. Victor na něj ty svoje oči vykulil.
"Cože?! Co se tu děje?!" zakřičel a napřahoval golfovou hůl.
"Vstoupil si domovními dveřmi do království slepých. Nicota všem sebrala zrak. Nikdo tu nemůže mít zrak… Přijdeš o něj i ty!"
Victor začal zase všechny mlátit a utíkast. Měl šok. A byl úplně nepříčetný. Pak se rozeběhl z okna a skočil.

Všechny zachránil svou obětí. Nicota byla polapena světlem, které zářilo s Victorovy Duše a všichni dostaly zpátky své oči. Jednooký byl vsazen na doživotí do vězení…



Bylo to tedy těžké ale rozhodla jsem takle:

1) Virwen a Venea
2) Nika-Roovy
3) Mei-riefel


PS: Wirven a Venea si budou dávat ještě velký rostřel o super cenu.. :D



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 9. srpna 2012 v 21:16 | Reagovat

Kdo si ceny vybírá, pište přímo sem do komentářů :D.... ;-)

2 Virwen Virwen | Web | 9. srpna 2012 v 21:24 | Reagovat

Wooohooooo!! :D to je porpvý co jsem (prošla prvním kolem a musim si dát rozstřel o první místo, ale pro zachování mího sebevědomí: ) první!!! :D:D:D Děkuju.. :D

3 Venea Venea | Web | 10. srpna 2012 v 10:43 | Reagovat

johoo :D ale s Virwen to bude těžký :D

4 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 10. srpna 2012 v 15:44 | Reagovat

Jůů, já jsem s tou mojí kravinou na druhém místě? :-D Jsem nečekala...
Jinak máte krásné holky, jsem zvědavá kdo z vás nakonec vyhraje! ;-)

5 Mei-riefel Mei-riefel | 10. srpna 2012 v 16:24 | Reagovat

Hůůů jsem třetí :)) :D, díky ;-)

a jako cenu obrázek prosím :) třeba postavy z pohádek pro vlkodlaka, jinak holky vaše povídky si přečtu jindy, teď nestíhám

6 Virwen Virwen | Web | 10. srpna 2012 v 23:21 | Reagovat

[3]: Prosimtě.. :D To je poprvý co jsem se vůbec umístila.. :D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama